Bůh často působí tam, kde to na první pohled není vidět.
Abychom tedy mohli nepatrný Boží hlas zaslechnout, nelze jen pořád něco vymýšlet, vykřikovat, není možné Bohu pořád o něčem vyprávět, jak ho máme rádi, nebo neradi, jak mu chceme sloužit atd. způsobem jenž někteří rádoby křesťané ve velké oblibě používají. Všechen tento náboženský kýč, všechny plytké fráze z něho vycházející jsou přesně tím hlukem, který Boha přehlušuje, jsou ránami na jeho umírajícím těle na golgotském kříži. Podobné lidské jednání, jež se chce před Bohem obhajovat, naparovat, předvádět svou „víru“ před okolím je Božímu působení na obtíž. Boží hlas, zejména takový, kterým mluvil jako vtělený člověk Ježíš z Nazareta, je právě ten, který nekřičí, který se nezvyšuje, který se nedává slyšet na ulici. Hlas, který vychází též z úst všech utlačovaných, diskriminovaných, těch, kterým je ubližováno, těch kteří jsou nešťastní. Hlas který souzní se solidaritou, hlas který je útěchou na místech bolesti…
Celú kázeň Filipa Žilku zo služieb Božích v 21.nedeľu po Svätej Trojici 9.11.2025 o 10:00 vo Veľkom kostole si môžete prečítať a vypočuť tu:https://www.velkykostol.sk/filip-zilka-kazen-v-21-nedelu-po-svatej-trojici-9-11-2025/
